Lesnatá divočina

Procházel lesnatou divočinou. Tenhle kraj nebyl níkdy trvale obydlený, i když jím procházejí cesty i lesní stezky. Kdo by chtěl trvale žít v takové lesnaté pustině?

Ostré hroty pískovcových skal ční na zcela nečekaných místech. Přírodní hradby střídají hluboké strže plné polámaných stromů a zvířecích mršin. Téměř neznatelná cesta se krutí a šplhá do kopců, aby vzápětí zase sestoupila až na dno uzounkých údolí.

Slunce pálilo.

V těchto mástech, bez lidí a jejich hemžení, mu svět připadal normální. Měl rád dovokou přírodu bez lidí.

Nejedná se o žádný neprostupný terén, stromy rostou mezi pískovcovými skalami poměrně řídce a i samotné pískovcové skály lze poměrně snadno obejít. Vítr šumí ve větvích borovic a dalších jehličnatých i listnatých stromů, pod nohama popraskává spadané jehlší a suché větvičky a okolí je přímo nabité přírodní atmosférou lesa.

Les se táhne všude kolem.