Krabičák

Po pěti minutách se vrátila s měkkým kvádrem, dvěma hrníčky a těžkým koženým měšcem.

Tady máš svůj honorář, druhých tisíc korun v mincích. A pravé krabicové víno, krabičák, jako bonus. Dáme si ho spolu?

Nečekala na odpověď, odřízla růžek kvádru, kóji prosytil omamný buket starého krabičáku, nalila dva plné hrnky a jeden podala Agatovi. Dřív, než se stačili napít lahodného krabičáku, ve vzduchu se začaly rojit maličké octomilky.

"Kde se ty potvory pořád berou?" podivila se. "Nevadí, mušky víno jedině zvýživní. Na zdraví, Agate."

"Na zdraví," odpověděl Agat, přiťukl si s ní hrnkem a napil se.

Sytě červená tekutina se mu nejprve zdála nepříjemně hořkokyselá, ale druhým lokem se do ní vpil a pak už nemohl přestat, dokud nezůstal hrnek prázdný.

"Už jsem poznal spoustu vín, bezinkové, kopřivové, jablkové, rybízové, dokonce i kořeněný Enzián, ale krabičákové jsem v životě nepil. Co je to za ten krabičák, Ariel?"

"Nevím, nejspíš nějaké vzácní ovoce. Věčná škoda, krabičák se shání čím dál hůř a i tady zbývá pouhýc pár posledních krabic."